Pokud existuje dobro, andělé či bytosti světla pak existuje i zlo, negativní energie, egregoři, poltergeisti a podobně. Toto místo je toho důkazem. Meditujete? Pak určitě nemáte daleko ani k modlitbě či prosbě a přání, které vysíláte tam někam nahoru, i když ani nevíte kam. A věděli jste, že jakákoli přání vám může splnit nejen strana dobra, ale také strana považována za zlo. Jak to rozlišit? To si nedělám srandu, tady se nebavíme o Bibli či křesťanství. Bible a pravda v ní je dnes celá překroucená a vesmír, Bůh, andělé a podobně existovali už dávno před tím, než vzniklo slovo křesťanství. Těmito slovy se nechci dostat do křížku s kýmkoli, kdo křesťanskou víru vyznává. Jsem asi stejně tak věřící, i když ke své víře, že je něco mezi nebem a zemí nepotřebuji Bibli, křesťanství ani chodit do kostela. Stejně tak nechci podrývat pravdu, která je napsána v samotné Bibli, pravdou však je, že velká část toho, co je v Bibli napsáno bylo překrouceno a s vývojem lidstva upraveno. Jako je tomu s každým vyprávěním, historkou, příběhem a legendou. Přeji vám ať vás provází štěstí, dobro, láska a zdraví celým vaším životem ať už tyto hodnoty spatřujete ve víře, modlitbě nebo ve chvíli strávené s přáteli či rodinou u skleničky něčeho dobrého.
Jak píše autorka ve své knize “Musela jsem zemřít” Právě sem na planetu Zemi jsme my, lidé přišli prožít nirvánu, přišli jsme si tento život užít a nikoli dosáhnout osvícení skrze odříkání. Až budete po prožitém životě odcházet do nebe pak budete obklopeni nehynoucí láskou a soucitem. Pravdou je, že nebe jako takové je bez emocí. Proto právě na zemi dostáváme možnost zažít zázraky, protože můžeme projevovat emoce, lásku, soucit strach, smutek, a ještě více lásky. Takové emoce v nebi dle autorky zmíněné knihy nejsou. Toto vědomí načerpala během zážitku blízké smrti.
Opravdu dlouho jsem váhal, zda tento článek psát, ale neustále se mě na to ptáte, tak tady to máte. Opravdu potkávám všechny ve věku od 8 do 70 ti let a otázka je stále stejná: “Pane, kde je tady hřbitov.”
Ano, bydlím od starého Bohnického hřbitova cca 400 metrů, ne žádné divné zvuky slyšet nejsou, když je mlha je to opravdu nehostinné místo, ano, byl jsem tam jednou a víckrát to nepotřebuji. Ano, je to místo nebezpečné, když provokujete ty, co nemáte. Jen kousek dál za hřbitovem je nádherná vyhlídka na Vltavu zalitá sluncem.
Už jsem v několika článcích hovořil o tom, že jsou mezi námi a pomáhají nám různé světelné bytosti, které nejčastěji nazýváme andělé. Vše má však obě strany mince, proto logicky ano, existují duchové, duše mi tělo, poltergeisti, entity, egregoři a podobně. V zásadě se jedná také o energetickou bytost. Jejímž cílem je však často nám škodit nebo se přiživovat a odčerpávat naši životní energii. Jsou tu však také bytosti, které jen bloudí světem a potřebují tzv odvést do světla, pryč z tohoto světa….
Fakta o Bohnickém hřbitově
Hned jak se někdo dozví, že bydlím, co by kamenem dohodil od bohnického hřbitova, nedá mu to a ptá se, proč je právě toto místo považováno za nejstrašidelnější a také za místo s nejvíce negativní energií v České republice. Některé zdroje uvádějí tento hřbitov nejděsivějším ve střední Evropě. Tak tady jsou faktické odpovědi. Když se ptáte, tak já odpovím.
Hřbitov byl založen v roce 1909. Prvními obyvateli pod zemí se stali psychicky nemocní z Bohnické léčebny, která vznikla v roce 1906. Pod slovem psychický nemocný si představte spíše obsazený, ovládaný negativní energií či škodící entitou či bytostí. Jak píši výše, ano takové bytosti opravdu existují, ať už chcete či nechcete. Prvním pohřbeným bylo 11 ti leté dítě. Už chápete, proč všem říkám, aby na hřbitov nechodili hlavně v noci a nepili alkohol, jak to často mladí blázni dělají. Na hřbitově mají vyhrazený prostor pohřbení vrazi a tzv škrtiči. Dělat rešerši a psát článek na toto téma je i pro mě osobně dost těžké. Hřbitov je však pro mě k nepochopení takovým fenoménem a navštěvuje ho opravdu každá věková skupina od nejmladších dětí. Ač vám nechci kázat a pokud se mě zeptáte, kde teda ten hřbitov je (ať už vám je 8 nebo 80) tak vám odpovím. Ale nečekejte, že tady nechám mapu s trasou, jak se na hřbitov dostat.
Ale zpět ke hřbitovu. Ten byl dlouhou dobu využíván velmi málo, to se však změnilo po 1.světové válce, kdy zde byli pohřbíváni válkou poznamenaní a labilní vojáci, jejichž duše na hřbitově občas dodnes bloudí. Pokud nevěříte mně, pak věřte mému 13 ti letému bráškovi, který entity a energetické bytosti vidí pouhým okem. (jasnozřivost).
Na ponuré atmosféře tohoto místa přidává také fakt, že od roku 1959 hřbitov chátrá, nikdo se o něj nestará a již se zde nepohřbívá. To však vyvrací některá tvrzení 70 ti letých pamětníků, kteří ještě dnes najdou náhrobky s daty, kdy se na hřbitov oficiálně již nepohřbívalo. Odkaz na toto místo můžete najít také v oskarovém filmu Miloše Formana: Amadeus.
Pravdou sice je, že od začátku 21.století stoupal zájem toto místo revitalizovat a opravit. Musím však říct, že od roku 2005, kdy pár set metrů od tohoto místa moje rodina bydlí se příliš nezměnilo. Hřbitov navštěvovali různé skupiny satanistů, vyvolávačů a hledačů duchů, ale hlavně mladí a podnapilí lidé, kterým přijde zajímavé vzít flašku vodky a opít se opírající se o hřbitovní zeď. Neuvědomující si fakt, že právě tato a každá jiná hřbitovní zeď je pomyslnou hranicí, kterou duše zesnulého nesmí překročit a to především, pokud jsou její úmysly negativního rázu. A chtěla by taková duše v podobě egregora či entity škodit. Egregor je zhmotněná emoce, která může být pozitivní ale často negativní. Takového egregora může nevědomě vytvořit každý z nás, pokud se urputně a vytrvale strachujeme. Tento strach se poté zhmotní do podoby někdy i přístroji zachytitelné energie, která náš strach podporuje. Pokud tento článek čtete, asi si uvědomujete, že některé hororové filmy nejsou tak úplně smyšlené, i když většina z nich ano. Filmy s koncovkou “podle skutečnosti”, které stojí za zmínění jsou: V zajetí démonů (především 1. díl je top), Sestra nebo teď Sestra 2, který vstoupil do kin. (Abych pravdu řekl, i mě tento film láká, zhlédnout jej na velkém plátně kina).
Závěr a mé osobní zkušenosti s “hřbitovem bláznů”
Za poslední dobu (rok 2023) mi v paměti snad už navždy uvízl zážitek s týpkem, kterému bylo cca 30 let, který se mě s flaškou (asi vody) sebejistě zeptal, kde najde ten starý, strašidelný hřbitov. Otázka mě nijak nepřekvapila, už tak nějak poznám toho, kdo se po hřbitově shání, a kdo se mě zeptá. Neznámého jsem potkal ve chvíli, kdy už jsem byl skoro doma a tak jsem jej doprovodil na roh baráku, odkud stačí ujít rovně nějakých 450 metrů a jste před hřbitovní bránou. Než jsme se rozloučili, stačil mi sdělit, že tyto věci rád provokuje, inu chvíli jsem nevěděl co odpovědět. Nakonec jsem řekl: Pokud je tomu tak, pak jste na správném místě, ale neprovokujte něco, co neznáte. Pak už jem cizince nikdy neviděl (logicky jsem na něj nečekal až půjde ze hřbitova zpět abych se ho zeptal, zda našel to, co hledal). A samozřejmě nikdy nezapomenu na partičky 7-8 letých dětí, i ti se mě už několikrát ptali na cestu ke hřbitovní bráně. Opravdu nechápu.
A pokud chcete atmosféru a strašidelnost místa posunout na naprostou špici, vypravte se na hřbitov na podzim ve 3 hodiny ráno a v naprosté mlze, kdy nevidíte dál než 1 metr před sebe. To jsem zkusil já sám když mi bylo asi 19. Všichni jsme byli posílení něčím alkoholickým, až na řidiče. Přijeli jsme autem těsně před bránu, která ale přes mlhu nebyla vidět. Já jsem tak trochu věděl, co čekat, a i přes to mě to překvapilo. Zbytku osazenstva ubývala odvaha stejně rychle, jako jsme se ke hřbitovní bráně blížili. Nakonec to dopadlo tak, že jsme po 15 ti minutách rozmýšlení ani nevystoupili z auta. (Jestli jsme na hřbitově sám někdy byl?) Ano asi 2x.
Pravda je, že přes den je hřbitov prostým hřbitovem, jako jich jsou desítky a stovky všude jinde. Jak se však říká, “nechval dne před večerem” Jakmile se nad zdí obehnaný hřbitov snese tma atmosféra houstne, zhoustne vzduch a i jen mírně senzibilní (vnímavý) člověk pocítí, jak se mu ponurá atmosféra vrývá přímo do kostí. Jestli jste si nyní vzpomněl na podobnou filmovou atmosféru z díla Spalovač mrtvol, nejste tak úplně daleko. Uvědomte si však ale, že pokud existují andělé, archandělé a Bůh ke kterým se modlíte pak existuje i druhá strana mince. Vždy existuje i zlo vždy existuje jin i jang. Když se k takovému místo jako je Bohnický hřbitov přiblížíte, může vám naskočit husí kůže, můžete cíti mravenčení, chlad či jakýkoli jiný projev přítomnosti nezvyklých či negativních energií.
A jaké to je, bydlet kousek od takového místa? Bojím se? Vím čeho jsou takové bytosti schopné a to mohu být třeba i kilometry od domova. Nikdy mi to nepřišlo a jen když se mě někdo zeptá, pak si uvědomím, že vlastně bydlím u nejstrašidelnějšího hřbitova ve střední Evropě. Pro ty kdo mě znají se Bohnický hřbitov stal zajímavou historkou k pivu či něčemu silnějšímu s přáteli.
Cílem tohoto článku není, nahnat vám strach nebo něco takového. Jen bychom si všichni měli uvědomit, že je stupidní jít na hřbitov a pít tam alkohol nebo hulit trávu či užívat jiné omamné látky. Právě tyto látky snižují vaši obezřetnost a umožňují tak, aby bytosti, které nejsou ze strany světla mohli čerpat vaši životní energii, a to nejen v danou chvíli, ale klidně po celý váš život, pokud si to neuvědomíte a nevšimnete si toho. Naprostou absurdností mi poté přijde, aby se mě na cestu na hřbitov ptali ani ne 10 ti leté děti. A stejně se to pořád děje a asi bude i dál.