Zprvu jsem si myslel, že tuto myšlenku rozepíši do pouhých několika vět v rámci příspěvku na sociálních sítích. Význam této myšlenky je natolik velký, že si prostě zaslouží celý článek. S pojmem měkký a tvrdý restart mě obeznámil člověk, který mi nebyl nikdy blíže než v okamžiku mého životního rozhodnutí, zůstat na této planetě.
Rozhodl jsem se tato slova sepsat ve chvíli, kdy naštěstí procházím tzv. Měkkým restartem. Za sebou mám však již několik desítek tzv. Tvrdých restartů. Setkali jste se někdy s myšlenkou, že váš osud nesměřuje tím správným směrem a prostě se musí něco stát, aby váš život nabral opět ten správný a pozitivní směr. Tato změna je občas vědomá a někdy a velmi často nevědomá. Jednoduše vaše vlastní duše tzv. Vyšší vědomí na vás/ na nás dává pozor ať jsme kde jsme a směřuje nás tím správným směrem, ač se nám to zdá či nikoli. Často po prožitých lapáliích, říkáte si: Je nakonec dobře, že jsem prožil to, co jsem prožil, protože jinak bych se nedostal tam, kde právě jsem. Abychom však došli k tomuto cíli, který si přejeme na vědomé či nevědomé úrovni bytí, je třeba, aby nás život svedl z cesty špatné a opět poslal na cestu správnou. K tomu právě slouží tzv. Měkké či tvrdé restarty. Jak název napovídá, o tom zda zažijeme restart měkký či tvrdý napovídá to, jak moc jsme zabednění, a jak moc si uvědomujeme fakt, že jdeme po špatné cestě. A teď již k “restartům” konkrétně.
Měkký restart
Jedná se o uvědomění a lehké postrčení v životě, které nás má nasměřovat a napovědět nám, abychom jen trochu změnili směr. Takové uvědomění může proběhnout na toaletě, ve sprše, při rozhovoru s kamarádem, rodinou nebo jen při náhodném vyslechnutí hovoru kolemjdoucího, kdy zažijeme tzv. AHA moment a doslova si řekneme, že tak jak žijeme, žít nechceme a přesně víme, co musíme změnit. Ona změna může být drobná až banální. (více pohybu, třídění odpadu, méně plýtvání, více odpočinku).
Názornějším “měkkým restartem” může být ukopnutý malíček na noze, naražený loket, nemoc, zlomenina ruky… Takový prožitek má většinou za úkol nás zpomalit, abychom měli čas nejen nabrat fyzické síly, ale také se zamyslet nad tím, kam směřujeme a tento směr změnit.
Restartovat nás může nejen zážitek v přítomnosti, ale také živá vzpomínka na minulost či budoucnost, kterou chceme žít či naopak nechceme prožít. Stačí dát výhybku. Právě proto zde sdílím také fotku z nejtěžšího období v mém životě, abych si uvědomil… Ne nelitujte mě ani nikoho jiného, každý se rozhoduje svobodně a dle svého uvážení. Každý musí přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život…
Tvrdý restart
Tvrdý restart už je okamžik v životě, který má za úkol nás na naší cestě doslova zastavit, o točit o 180 stupňů, ano tady jdeš špatně a je třeba, aby sis to uvědomil. Aby došlo k tak silnému uvědomění, je také třeba, aby člověk zažil tvrdý či drsný zážitek. Při takovém zážitku již naše duše opouští tělo, aby získala potřebné informace z všudypřítomného neomezeného zdroje energie, sily a vědomostí. K okamžiku, kdy duše opustí naše tělo dochází každou noc ve spánku, pokud to však nestačí, může dojít ke zranění, při kterém ztratíte vědomi, a nebo řízeně při operaci na lékařském stole jste uspáni do narkózy, ano i v tomto okamžiku opouští duše naše tělo a i přes to, že to není velmi časté, můžete si po probuzení vybavit vzpomínky či zážitky, jako při klinické smrti.
Já a mé zkušenosti s restarty
Kdo ví, kolikrát jsem byl na operačním sále, se může ptát, proč jsem to musel zažít tolikrát, proč jsem byl tolikrát natvrdo restartován, jako když u počítače místo běžného vypnutí a restartu pro plánovanou aktualizaci, ke kterým u lidského těla dochází ve spánku, zmáčknete tlačítko pro okamžitý restart.
Nyní bych mohl říci, že jsem byl až příliš nevědomý a zabedněný, a že jsem tolik restartů proto potřeboval. Po přečtení několika knih na téma lidské mysli, duše a těla si však uvědomují, že každý si svoji cestu volí sám a vše je správně, každé rozhodnutí máme pevně v našich rukou. O tématu převzetí zodpovědnosti za svůj vlastní život mám v plánu se rozepsat v dalším navazujícím článku. Ale zpět k restartům. Pokud bych neprošl tím, čím jsem prošel, nemohl bych dnes psát svůj blog www.kuzdraveni.cz
Tím se dostávám k důvodu, proč jsem byl delší dobu na svém blogu spíše neaktivní. Bylo to z toho důvodu, že jsem kráčel po špatné cestě, ze které bylo třeba mě vrátit na správnou stranu, a tak i já jsem prošel, dnes naštěstí pouze měkkým restartém a uvědoměním, za které jsem velice vděčný a jsem nesmírně a vesmírně vděčný, že pouze měkký restart postačil, děkuji. Věřím, že se opět navrátím na správnou cestu, která vím, jak vypadá, ale návrat na ni je těžší než se může zdát. Věřím, že mi pomůže také inspirace psaním tohoto článku a já vám tak už příští týden povím, čím nyní procházím, čím jsem procházel a tím tak pomohu nejen sobě ale také vám.
Závěr
Každá duše má daný úkol na této planetě, další cestu a cestu k samotnému cíli si však určujeme sami našimi rozhodnutími, naší vůlí a přáními a dle posledních přečtených knih se mi ukazuje, že máme ve svých rukou celý náš život od A do Z a nic takového jako osud neexistuje. Každý zde má úkol, otázkou k debatě však zůstává, zda právě to je naším osudem a do jaké míry svůj život doopravdy můžeme ovlivnit. Teorií, které budou i protichůdné určitě můžeme nalézt hned několik.