Existují andělé? Může se člověk znovu narodit jako zvíře, nebo jako rostlina? Je možné komunikovat s tím, co je mezi nebem a zemí? Podobné otázky, které podněcují i moji vlastní zvědavost, dostávám často od jedné úžasné bytosti, která je mi velice blízká. Nemusím říkat její jméno, stačí když povím, že každoměsíční brainstormingy s ní/m jsou pro mě obrovskou inspirací.
Podobnou otázkou je, zdali i věci mají duši. Váš kávovar, počítač, auto nebo třeba i postel. Odpověď na všechny tyto otázky je stejná – ano, ano, ano a ještě jednou ano. Lidé mají duši, tento fakt respektuje a uznává už mnoho lidí na celém světě. Stroje jako počítač či auto mají také duši. O tomto tématu se aktuálně spekuluje a postupující poznání tento fakt potvrzuje. Někteří tento nástup technologie očekávají s nadšením jiní se zděšením v očích. I to je tedy pro mysl dnešních lidí relativně uchopitelné.
Teď vám ale povím, že i taková postel ve které spíte má svoji duši, své nitro. Postel není obyčejným místem, kde vypnete tělo a nevědomě dobijete baterky. Pravdou je, že postel je pro každého z nás chrámem, kam se můžeme položit, požádat o dobití energie po náročném dni, požádat o informace či odpovědi na jakoukoli otázku, která nás trápí. Požádat postel, to samotné místo o to, abychom byli očištěni od všech negativních energií, které se na nás nalepily během dne. Vše můžeme podpořit také meditací či poslechem klidné, relaxační hudby. A na závěr rituálu či každé ráno poděkovat za to, že můžeme spát v suchu a v teple, v peřinách, na měkké posteli a se střechou nad hlavou. To je dar, který ne každý, na tomto světě má. Postel má duši? Je stejná jako já, žijící bytost z masa, kostí a krve? Co si to vymýšlím říkáte si?
Když se podíváme na vše kolem nás opravdu, opravdu z blízka
Pravdou je, že podobnost a vlastně stejnost věcí, strojů a lidského organismu v jedné věci byla dokázána už v dávné minloti s objevem atomů na začátku 20. století, kdy souběžně s Einsteinovou teorií relativita vznikla také kvantová fyzika byl tento fakt posunut ještě na vyšší úroveň. A když se na jakoukoli věc podíváme opravdu, opravdu ale opravdu z blízka, zjistíme, že vše od lidského těla až po postel v našem pokoji se skládá z atomů. Když tedy držíte někoho za ruku nebo máte v ruce hrnek vaší ranní kávy, vlastně držíte shluk atomů. A i přes to v zásadě nedržíte nic. Proč? Protože Einstein, který dokázal, že vše je pouze energie a to bylo dále potvrzeno objevy částic menšími než atom – subatomární částice – kvarky. Jak vlastně reálně vypadá atom, a jak si jej co nejsnadněji představit? To jsem se dočetl v další úžasné knize, o které vám brzy zase něco povím, ale zpět k atomům.
Představte si atom jako vír vzduchu nebo například tornádo, ve kterém se víří prach, štěrk a kameny. A teď odstraňte všechen prach, štěrk a kameny. Atom je vlastně jen vířící se vzduch nebo také energie, která je lidským okem neviditelná. Z dálky by atom vypadal jako mlžná vířivá koule či podobný útvar, čim blíže byste se chtěli podívat tím více byste viděli nic. A i přes to se z tohoto nic x 50 miliard skládá vaše tělo. Z dalších několik vířivých neviditelných nic se skládá vaše postel, váš hrnek na kávu. Pojďme tedy zpět místo nic říkejme atom. A to je ta podobnost mezi námi, lidmi a vším, co je kolem nás. Ani si neodvažuji zacházet do teoretizování a polemizování o fyzice a už vůbec ne kvantové fyzice, atomech a podobně, ale myslím si, že toto krátké vysvětlení prakticky vysvětluje, že vše je stejné a tedy ke všemu lze a je třeba přistupovat jako k něčemu, co má duši. Můžeme tedy mluvit sami se sebou se svým kamarádem a stejně tak můžeme děkovat našemu počítači nebo mobilnímu telefonu že dobře funguje, a že nám slouží. Jak tohle všechno myslím vám ukážu na mém vlastním příběhu a osobním vztahu k veškeré elektronice, vztahu, který bych rád napravil a zlepšil.
Já a mé napjaté vztahy s veškerou elektronikou
Začátek tohoto příběhu by spíše měl vyprávět můj nejlepší kamarád Maci, Dj, už pomalu ajťák a technologický nadšenec. Technické údaje o telefonech měl nastudované ještě týdny před tím, než vůbec měl jít telefon na trh. Několikrát tak zaskočil technika či ajťáka profesionála. Ale zpět ke mně. Já jsem naprostým opakem. Prosím chápejte, že vše, co vám teď povím jsem nikdy neudělal a nedělám naschvál. Nzval bych to technickými lapáliemi. Na druhou stranu se však nechci vymlouvat na nepřízeň osudu či snad tvrdit, že mě můj 5. telefon nebo 15. sluchátka neměla ráda, a tak se raději rozbila. Pěkně to vysvětluje autorka Louise L. Hay ve své knize: Miluj svůj život. (Nejen tuto knihu ale celkově tvorbu této autorky vřele doporučuji.) Kde říká: Pokud se vám ráno cestou do práce porouchá auto, je to známka toho, že je něco v nepořádku ve vašem životě, buďte pozorní a najděte tento problém. Pokud dojedete do práce v pořádku, poděkujte svému auto za to, že vás v pořádku dovezlo. Zapnete v práci počítač, poděkujte mu, že tak dobře funguje. A takhle to jde aplikovat i ve chvíli, kdy vám něco nefunguje. Poděkujte zdánlivě rozbité tiskárně za její pomoc s tiskem, vraťte se k tiskárně za pár minut nebo třeba druhý den a uvidíte. Vše v nás i kolem nás je energie, když jsme negativní, šíříme kolem sebe negativní energii, když jsme pozitivní, šíříme energii pozitivní. A takový druh energie ovlivňuje vše kolem nás, a to pozitivně i negativně. Možná to vypadá absurdně, ale sám mám toto pravidlo vyzkoušené, nejčastěji u svého mobilního telefonu.
Jak už jsem říkal, od základní školy jsem telefony topil ve vodě, sluchátka jsem ztrácel jak na běžícím pásu, později notebooky prostě přestávaly fungovat. A já si začal říkat: Nemám rád elektroniku, nepotřebuju jí, elektronika semnou prostě nekamarádí. Naprostý kontrast oproti Macimu. Ten se snažil, abych držel krok s technologiemi. Ale pořád nic, 20 let čas a pořád nic. Ať už byla sluchátka za 100 nebo za 1000,-, z 90 % se vždycky ztratila.
Vše je možné: Mé vztahy s elektrem se zlepšují
Nezatracujte mě, nelámejte nade mnou hůl. Svůj poslední telefon jsem si kupoval téměř před 4 lety, ano slyšíte dobře. Poslední mohykán mezi telefony semnou zůstává už téměř 4 roky. I když to neměl vždy úplně lehké a teď už to snad mohu veřejně říci.
Svůj mobilní telefon Huawei P30 jsem 6x utopil, 4x v záchodě, 2x ve vaně. Spadl mi na zem tolikrát, že to ani nespočítám. Odolával větru a dešti. A i po tom všem stále funguje, nepřehřívá se ani nezamrzá. (Jen mimochodem, přesně z těchto důvodů nikdy nechci Iphone). 6x se utopil, 6x se vypnul, blikal, šílel, zrnil a 6x jsem požádal, aby fungoval, stačí jen vyslovit přání a dát tomu čas. A pokaždé se vzchopil. Když jsem se před 2 lety rozhodoval, zda vyměnit už v t době 3x utopený telefon za novější, rozhodl jsem se vyčkat ještě 2 roky. A poté co se ještě 3x vrátil ajťákovi z lopaty mi stále úžasně slouží. Opět to může vypadat přehnaně, ale občas mi přijde, že ten telefon schytává rány místo mě. A možná na tom něco bude, jak dokazuji v tomto článku výše, my všichni a všechno vycházíme ze tejného základu, energie… Já teď mohu jen s vděčností děkovat za to, že telefon, tento kousek elektroniky mi byl přítelem v mnohých nebezpečenstvích. A teď nepřeháním. Co všechno dokážete díky telefonu? Napsat mail, přečíst si článek, zahrát hru. Ale to nejdůležitější, spojit se s rodinou a přáteli ať jsou od vás kilometr nebo 1 000. Už vidíte, jakým darem a zázrakem je telefon?
Po této úvaze jsem se rozhodl investovat více nikoli peněz, ale energie do nového telefonu, sluchátek, a i další elektroniky, která mi bude sloužit k dalšímu rozvoji tohoto webu a jeho obsahu. Proto tento článek slouží nejen jako možnost pro vás, mí milí čtenáři, možnost uvědomit si vděčnost nejen za všechny lidi, ale také věci, které máte kolem sebe. Tento článek je také připomínkou pro mě samotného, abych pamatoval na vděčnost, opatrnost a důvěru v zacházení s elektronikou. Abych tak věřil v sám sebe a v to, že mohu posunout svojí dovednost v zacházení s elektronikou, jejími systémy, aplikacemi a dalším IT prostředím. Protože elektronika, to není stroj, to je energie jako každý z nás…
Závěr
Co říci na závěr. Pokud čteš tento článek a máš o sobě podobné smýšlení jako já, tedy že se technické věci od počítače po telefon nikdy nenaučíš ovládat, nebo že se ti vše v rukách jen rozbíjí. Dej tomu šanci, věř si a energie v podobě elektra k tobě bude přívětivější. Já v to věřím, já v tebe věřím. Věřím v nás všechny. Že ti tento článek přijde absurdní? Tak znovu. My všichni jsme složení z molekul, atomů, energie. My všichni dýcháme a máme duši. Je vědecky dokázáno, že i veškeré věci jsou jen pouhé molekuly, atomy a energie, potom z logiky věci i věci mají duši.
Praktický úkol na závěr: Můžete zkusit meditaci či pouhé, 5 ti minutové zamyšlení. A já s vámi. Posaďte se na tiché místo a pokud máte zrovna něco nového, co jste si koupili, vezměte si to do ruky, poděkujte, že ta daná věc, kterou jste si přáli k vám přišla. Povězte v duchu nebo nahlas, že vám tato věc bude sloužit dlouho a dobře, dlouho vám vydrží a bude se vám s ní pracovat dobře. Pokud máte jakoukoli jinou starší věc a často ji používáte, zkuste stejný postup poděkování…
Vždy však pamatujme, technologie má sloužit nám, a ne my jí, proto se nestaňme techno otroky…
